3. Předstíráte, že je všechno v pořádku
Usmíváte se před dětmi, přáteli nebo rodinou, doma však cítíte napětí. Snaha chránit soukromí je pochopitelná. Problém nastává, když roli spokojeného páru hrajete i sami před sebou a nemáte žádný prostor pro upřímnost.
Příklad: Na návštěvě řeknete: „My se nikdy nehádáme.“ Po návratu domů spolu téměř nepromluvíte. Vnější klid tak zakryje potíž, která potřebuje pozornost.
4. Téma se vrací v podobě narážek
O problému nemluvíte přímo, ale připomínáte ho v jiných situacích. „Ty máš na mě čas jen tehdy, když něco potřebuješ.“ „Aspoň já doma něco dělám.“ Narážka může na chvíli ulevit, protože vyjádří nahromaděnou křivdu. Druhému však často neposkytne jasnou informaci, co konkrétně potřebujete.
Příklad: Při plánování víkendu partnerka poznamená: „Stejně si zase zařídíš program podle sebe.“ Místo dohody o společném čase se otevře další obrana.
5. Vyhýbáte se místům a situacím, kde by se mohlo začít mluvit
Najednou máte více práce, prodlužujete nákupy nebo si večer berete telefon do jiné místnosti. Samotná potřeba prostoru je zdravá, ale pokud slouží jen k útěku před rozhovorem, napětí se může postupně přenést do celého dne.
Příklad: Víte, že by bylo dobré probrat finance, a tak každý večer najdete důvod, proč si nesednout ke stolu. Účty mezitím přibývají a s nimi i podráždění.
