Po hádce se doma rozhostí ticho. Jeden člověk uklízí kuchyň, druhý odpovídá jednoslovně a oba doufají, že napětí samo zmizí. Večer se možná podaří prohodit pár vět o nákupu nebo dětech, skutečný problém ale zůstává mezi vámi. Tichá domácnost ve vztahu někdy působí jako bezpečný odstup. Pokud se z ní však stane pravidelný způsob, jak zacházet s neshodami, může konflikt spíš zakonzervovat než uklidnit.
Samotná potřeba na chvíli vydechnout není špatně. Rozdíl spočívá v tom, zda si řeknete „potřebuji hodinu klidu a večer si promluvíme“, nebo druhého necháte v nejistotě bez vysvětlení. Následujících sedm signálů může ukazovat, že se obtížnému tématu vyhýbáte.
1. Mluvíte jen o provozu domácnosti
Komunikace se smrskne na věty typu: „Kdo vyzvedne děti?“ „Došlo mléko.“ nebo „V kolik přijdeš?“ Praktické domluvy fungují, ale o tom, co vás zranilo nebo rozzlobilo, se nemluví. To nemusí automaticky znamenat krizi, může jít také o únavu nebo náročné období. Pokud ale tento režim trvá týdny, vztah přichází o blízkost.
Příklad: Partnerka řekne: „Mrzelo mě, že jsi před ostatními zlehčil můj názor.“ Partner odpoví jen: „Zítra musím do práce dřív.“ Téma se tím neuzavřelo, jen se odsunulo.
2. Každý čeká, až začne ten druhý
Oba víte, že mezi vámi něco visí ve vzduchu, ale nikdo nechce otevřít rozhovor. Možná se bojíte další hádky, odmítnutí nebo toho, že nebudete umět své pocity vysvětlit. Pasivní čekání může krátkodobě snížit napětí, zároveň ale podporuje domněnky.
Příklad: Po konfliktu si oba celý den píšete jen organizační zprávy. Každý si říká, že omluvit by se měl především ten druhý. Večer pak nejde jen o původní spor, ale i o zklamání, že se druhý neozval.
